NÁŠ LIDSKÝ DUCH

NÁŠ LIDSKÝ DUCHObrázok
(1)

Biblické texty: Gn 2,7; Za 12,1; Jb 12,10; Nu 16,22; 27,16; Zj 22,6; Př 20,27; Ř 1,9; L 1,46-47; Sk 17,16; 1K 5,3-4; 16,18; 2K 2,13; 7,13; 12,18; 7,1; 1Te 5,23; He 4,12; Fp 1,27; 2Tm 4,22; 1K 6,17; Ř 8,4

V této knize se budeme zabývat jedním velice důležitým tématem – naším lidským duchem. Nejprve musíme poznat, že duchovní život, božský život, věčný život, nestvořený život, je pouze Bůh sám v Kristu jako oživujícím Duchu (1K 15,45). Božský život je Boží Duch, oživující Duch, který do nás vešel jako náš život. Kdyby do nás nevstoupil, nemohl by být naším životem. Věc mimo vás nikdy nemůže být vaším životem. Aby něco bylo vaším životem, musí to být schopno dostat se do vás.

Tento duchovní život, jímž je Bůh sám, vstoupil do nás. Avšak do které naší části? Kupříkladu oběd nejíte očima. Nedáváte si jídlo do uší. Berete si pokrm do úst a jídlo se ústy dostává do vašeho žaludku. Žaludek je tím pravým místem, kde shrmažďujete a ukládáte potravu. Obdobně vstoupil Bůh jako život do nás – do našeho ducha. Většina křesťanů však svého lidského ducha, tak strategicky důležitého pro božský život, přehlíží.

VNITŘNÍ ŽIVOT V NAŠEM DUCHU

 Když jsem byl mladý křesťan, naslouchal jsem mnoha křesťanským učitelům. Neslyšel jsem však od nich ani slůvko o tom, že máme lidského ducha. Tato věc je v Písmu mnohokrát zmiňována, ale většina křesťanů ji přehlédla a nadále přehlíží.

Pán touží obnovit vnitřní život a život církve. Vnitřní život je základem církevního života. Bez vnitřního života je opravdu těžké mít pravý církevní život, protože církevní život je tvořen vnitřním životem v každém z nás. Musíme znát vnitřní život a ten je výhradně v našem duchu.

Chodíme-li do školy, studujeme pomocí vhodného orgánu – své mysli. Ale na církevní shromáždění přicházíme, abychom měli styk s Bohem, klaněli se Bohu pomocí jiného orgánu – svého ducha. To není Duch Svatý. Kdykoli před většinou křesťanů vyslovíte „duch,“ okamžitě uvažují o Duchu Svatém. Jen zřídka myslí na to, že máme lidského ducha. My však máme lidského ducha! Vedle Božího Ducha Svatého existuje i náš lidský duch.

Na církevní shromáždění přicházíme, abychom svým duchem sloužili Bohu, měli styk s Bohem a zabývali se Bohem. Jdete-li na sportoviště, musíte zapojit tělo. Jdete-li do školy, musíte použít svou mysl. Avšak přicházíte-li na církevní shromáždění, abyste měli styk s Bohem, musíte uplatnit svého lidského ducha.

DECH ŽIVOTA

Kniha Genesis 2,7 (Kral.) jasně ukazuje, jak Bůh stvořil člověka. Bůh stvořil člověka z dvojího materiálu. Jedním materiálem byl prach země. Druhým byl Boží dech života. Bůh použil prach země jako materiál k vytvoření lidského těla. Potom do člověka vdechl dech života a člověk se stal živou duší. Dvojí materiál, prach k vytvoření těla a dech života vcházející do těla, daly vzniknout živé duši, živému člověku. Z prachu se utvořilo tělo a člověk jako živá duše se stává duší. Poté, co se dech života dostane do našeho těla, je lidským duchem.

Chtěl bych vám co nejhlouběji vštípit výraz „dech života”. V knize Přísloví 20,27 (KJV) se říká, že duch člověka je lampou Hospodinovou. Nejčastěji používaný hebrejský výraz pro slovo duch ve Starém zákoně je ruach. Toto slovo v hebrejštině znamená duch, dech, vzduch nebo vítr. Ale slovo duch v knize Přísloví 20,27 není hebrejský výraz ruach, nýbrž nešamah – totéž slovo, které je použito v Genesis 2,7 pro „dech”. Ve Starém zákoně je nejméně jeden verš, který potvrzuje, že dech života zmíněný v Genesis 2,7 je samotným duchem člověka. Moffatův překlad uvádí slovo duch v knize Přísloví 20,27 jako svědomí. Říká, že svědomí člověka je světlem od Hospodina, protože svědomí je hlavní součástí lidského ducha (srov. Ř 9,1; 8,16).

NEBESA, ZEMĚ A DUCH ČLOVĚKA

Kniha Zacharjášova 21,1 nám říká, že v Božím stvoření jsou nejpodstatnější tři věci. Zaprvé, Bůh rozprostřel nebesa. Zadruhé, položil základy země. Zatřetí, vytvořil ducha člověka. To jsou tři nejpodstatnější věci v Božím stvoření. Na nebesích je mnoho věcí, na zemi existuje mnoho předmětů a člověk má mnoho částí, ale Zacharjáš 12,1 se zmínil pouze o nebesích, zemi a duchu člověka.

STRATEGICKY DŮLEŽITÝ BOD

Nejdůležitější složkou člověka je duch, protože duch člověka je středem jeho bytosti a místem, kudy Bůh do člověka vchází (J 3,6; 2Tm 4,22; Ř 8,16; 1K 6,17). Jedná se o strategicky důležitý bod. Jestliže jej zanedbáme, mineme se cíle. I když do celé budovy zavedeme elektřinu, potřebujeme k ní vypínač. Rádiový přijímač je strategickým místem, kudy do rádia vcházejí rádiové vlny. Obdobně je duch člověka ústředním bodem, jímž do člověka vstupuje Bůh.

 DUCH VŠEHO LIDSTVA

Kniha Jóbova 12,10 (Kral.) se zmiňuje o duši všelikého živočicha a o duchu člověka. V překladu KJV (King James Version) čteme o „dechu všelikého lidstva“, protože slovo ruach může znamenat dech stejně tak jako duch. Kralické znění volí „duch každého těla lidského.“ Překlad ASV (American Standard Version) má v hlavním textu „dech všeho lidstva“, avšak v poznámce je uveden náš duch, duch člověka.

Všichni ostatní živočichové mají jen duši; nemají ducha. Jen my, lidské bytosti, máme ducha. Pes má duši, ale nemá ducha. Opice je docela chytrá, protože má duši, ale nemá ducha. Viděli jste někdy, aby si opičky postavily svatyni a v ní modlu, které by se klaněly? V celé historii se taková věc nikdy nestala. Žádné zvíře nikdy nikoho neuctívalo, ale všichni lidé, ať už lidé kulturní nebo barbaři, se něčemu klaní, protože mají uctívajícího ducha. V člověku je duch, který jej činí mimořádným. Pes ducha nemá. Kočka také ne. Jen my, lidské bytosti, máme takového ducha.

Kniha Jóbova 12,10 (Kral.) říká, že v Božích rukách je duše všelikého živočicha a duch každého těla lidského. Všichni živočichové mají duši, ale my, lidské bytosti máme nejen duši, ale rovněž ducha. Jsme úplně jiní. V této věci naprosto nesouhlasíme s Darwinem. Lišíme se od opic. Ty mají pouze duši, ale my máme zároveň ducha.

 BŮH DUCHŮ

 V knize Numeri 16,22 a 27,16 (Kral.) je Bůh Bohem duchů všelikého těla. Všeliké tělo znamená padlé lidstvo. Všichni jsme se stali padlým tělem a zůstáváme jím, ale chvála Bohu, že uvnitř padlého těla máme ducha. Pán Bůh není Bohem padlého těla; on je Bohem duchů. Jestliže tedy chceme poznat Boha, mít styk s Bohem a zabývat se Bohem, jestliže se chystáme přijmout Boha jako svůj život, musíme znát svého ducha, protože Bůh je Bohem našeho ducha.

 DUCHOVÉ PROROKŮ

 Kniha Zjevení 22,6 nám říká, že Pán je Pánem Bohem duchů proroků. Kromě toho se v 1. listu Korintským 14,32 píše: „Duchové proroků se podřizují prorokům.” Duchové proroků neoznačují Ducha Svatého, ale lidského ducha proroků. Když jsem byl mladým křesťanem, učili mě, že Boží prorok vždy potřebuje Ducha Svatého. Nikdy mi však nebylo řečeno, že Boží proroci mají vždy také lidského ducha.

Na straně Boha je Boží Duch. Na naší straně je lidský duch. Když se tito dva duchové setkají, uzavřou božskou „dohodu”. Jsme součástí této božské dohody, protože v nás zůstává Bůh jako Boží Duch a náš lidský duch se s ním setkává. Ve spojení s Bohem je lidský duch stejně tak důležitý jako Boží Duch. Bez Božího Ducha nemáme možnost s Bohem navázat kontakt. Stejně tak, bez lidského ducha nám schází prostředek, orgán, kterým se dá navázat styk s Bohem.

Všichni si musíme uvědomit, že takového ducha vlastníme. Máte-li být dobrým lékařem, musíte strávit spoustu času studiem těla. Jestliže máme být dobrými křesťany, musíme studovat ducha.

 MŮJ DUCH

 V listu Římanům Pavel píše, že slouží Bohu ve svém duchu (Ř 1,9). Bohu, jemuž sloužím, sloužím ve svém duchu. Nedomnívejte se, že „můj duch” je jen výraz Nového zákona. Žalm 77,4 praví: „Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.” Žalm 77,7 říká: „V noci si připomínám,jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá.”

  „Duch můj” není jen výraz Nového zákona, ale rovněž Starého zákona. Když jsem si připomínal Boha a sténal, byl jsem na duchu skleslý. V srdci přemítám a můj duch hloubá. Bratři a sestry, uplatnili jste už někdy svého ducha? Už jste jej někdy použili? Už jste něco takového zažili?

 JEHO DUCH SE V NĚM ROZHORLOVAL

 Ve Skutcích 17,16 čteme o Pavlovi, že se jeho duch v něm rozhorloval, když v Aténách pozoroval, že město je plné model. Když spatřil modly, jeho duch se v něm rozhorlil. Pavel sloužil Bohu ve svém duchu a proto byl jeho duch drážděn zlými věcmi.

 ÚČASTNIT SE SHROMÁŽDĚNÍ DUCHEM

 V 1. listu Korintským 5,4 Pavel říká, že byl dokonce ve svém duchu na shromáždění svatých v Korintu. Přestože byl tělem nepřítomen, praví: „ – až se shromáždíte, vy a můj duch.” Nebyl v Korintu, ale zúčastnil se jejich shromáždění. Jeho tělo bylo nepřítomno, ale jeho duch na shromáždění byl. Navštívili jste někdy nějaké shromáždění svým duchem a přitom jste tam nebyli tělesně přítomni? Pavel nebyl v Korintu fyzicky, ale přesto se účastnil jejich shromáždění.

 MŮJ DUCH JE OBČERSTVEN

 Kromě toho Pavel v 2. listu Korintským 2,13 praví, že nemohl najít svého bratra Tita, a tak neměl klid v duchu. Pavel dále v 2. listu Korintským 7,13 říká, že Titův duch byl Korinťany občerstven. V 1. listu Korintským 16,18 se také uvádí, že někteří ze svatých „občerstvili mého i vašeho ducha”. Duch Pavlův a duchové korintských svatých byli občerstveni několika drahými bratry.

 MŮJ DUCH SE ROZVESELIL

 V Lukášovi 1,46-47 říká Marie: „Má duše velebí Pána” (přítomný čas) a „můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci” (perfektum). Nejprve se můj duch rozveselil v Bohu. Posléze má duše velebí Pána. Nejprve je na řadě duch, až potom duše. Duch se rozveselil v Bohu a pak duše velebila Pána. To jsou dvě rozdílné záležitosti. Veselit se v Bohu znamená mít společenství s Bohem v duchu. Velebit Pána znamená vyjadřovat Pána svou duší.

V duchu máme s Pánem společenství a duší Pána vyjadřujeme. Nejprve máme s Pánem společenství; až potom ho vyjadřujeme. Nejdříve se v něm rozveselujeme; pak ho velebíme. Rozveselujeme se v něm ve svém duchu a velebíme ho svou duší. Tyto dva orgány slouží dvěma různým účelům. Chystáte-li se spojit s Pánem, pak musíte uplatnit svého ducha. Jestliže chcete Pána vyjádřit, musíte uplatnit svou duši. Můj duch se rozveselil v Bohu a má duše velebí Pána.

 OČIŠTĚNI V DUCHU

 V 2. listu Korintským 7,1 se píše, abychom se očistili od každé poskvrny těla i ducha. Máte tělo a máte i ducha. V obou částech musíte být očištěni od všech možných poskvrn. Zajisté se tu nehovoří o Duchu Svatém. Duch Svatý nepotřebuje žádné očištění od poskvrny, ale náš duch ano.

 DUCH I DUŠE I TĚLO

První list Tesalonickým 5,23 je verš, kterému musíme věnovat pozornost a který si musíme zapamatovat: „A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ Nikdy si nemyslete, že duch je duše a duše je duch. Někteří křesťanští učitelé říkají, že duch a duše jsou synonyma. V 1. listu Tesalonickým 5,23 však synonymy nejsou, protože je zde spojka „i“ - „duchi duše i tělo“. Dvě spojky spojují tři věci. Duše je něco jiného než tělo a zároveň se duch liší od duše. Bůh vchází do našeho ducha a šíří se z ducha do duše a nakonec of duše k tělu. A to nás posvěcuje celé - ducha, duši i tělo.

Budete-li tvrdit, že duch je totéž co duše, poukážu vám na opice, tygry, všechna zvířata a všechen dobytek. Jób 12,10 (Kral.) se zmiňuje o duši všech živočichů. I my jsme živí tvorové a také máme duši, ale kromě duše máme něco úžasného, něco vyššího, totiž lidského ducha. Lišíme se od zvířat, protože i když ta mají duši, nemají ducha. My ducha máme. Máme něco navíc, něco úžasného, abychom mohli mít styk s Bohem. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu s tak skvělým orgánem, lidským duchem, abychom měli styk s Bohem.

 ROZDĚLENÍ DUŠE A DUCHA

 List Hebreům 4,12 praví, že naše duše může být oddělena od ducha jako morek od kloubů. Je nám známo, že klouby jsou kosti, a v nich se nachází morek. Morek je tedy obsažen a ukryt v kostech, je ale úplně jiný než samy kosti. Kosti se dají přirovnat k duši a duch k morku. Duch je ukryt a obsažen v duši a duše může být od ducha oddělena.

 V JEDNOM DUCHU, JAKO JEDNA DUŠE

 List Filipským 1,27 říká „...že pevně stojíte v jednom duchu, jako jedna duše zápasíte ve víře evangelia”. Abychom mohli pevně stát, musíme být v jednom duchu. Abychom mohli společně zápasit za zvěstování evangelia, za šíření Božího království, musíme být jako jedna duše. Abychom mohli stát, musíme být v jednom duchu, ale abychom šířili evangelium, musíme být jedné myšlenky, jedné mysli, jednoho názoru, jednoho pojetí. To znamená, že musíme být jako jedna duše. Takže být v jednom duchu je jedna věc; a být jako jedna duše je věc druhá.

PROMÍŠENÝ DUCH

Nakonec musíme vidět, že Pán Ježíš do nás vstupuje jako život. Ale do jaké části v nás? Druhý list Timoteovi 4,22 praví: „Pán Ježíš Kristus buď s tvým duchem.” Nic nemůže být jasnější či určitější. Pán Ježíš je dnes v našem duchu. Haleluja! Kristus je dnes v našem duchu. Nikdy nezapomeňte, že Kristus je oživujícím Duchem (1K 15,45) v našem duchu.

První list Korintským 6,17 říká: „Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.” Protože dnes je Kristus oživujícím Duchem a my máme vnitřní složku, lidského ducha, tito dva duchové k sobě došli, spojili se a stali se jedním duchem. Ten, kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch. Nyní máme promíšeného ducha. Je dosti obtížné určit, zda se jedná o Ducha Svatého nebo o lidského ducha, protože tito dva duchové jsou promíšeni v jedno.

List Římanům 8,4 nám říká, abychom chodili podle ducha. Jaký je to duch? Neměli bychom chodit jen podle Ducha Svatého ani pouze podle lidského ducha, ale podle tohoto promíšeného ducha. Duch Svatý a lidský duch jsou nyní promíšeni v jedno. Zde na této zemi, v tomto světě je místečko, kde je Kristus jako oživující Duch jedno s námi. Nyní jen podle tohoto úžasného, promíšeného ducha chodíme. Kristus je oživujícím Duchem v našem duchu.

Jestliže máme poznávat, prožívat a vychutnávat oživujícího Ducha, musíme znát svého lidského ducha. Proto je náš duch tak strategicky důležitý. Náš lidský duch je středem naší bytosti a jedinečným orgánem pro naše spojení s Pánem; ve svém duchu můžeme být s Pánem jedno.

 

© 2002 Living Stream Ministry
První vydání -- březen 2002

Prejdite do: