POZNÁNÍ ŽIVOTA

CO JE ŽIVOT?Obrázok

Nejprve vysvětleme, co je život. Abychom mohli život poznat, musíme vědět, co to je. Vysvětlit život je značně obtížné, a proto k tomu budeme skutečně potřebovat Boží milosrdenství. Podle učení Bible bude třeba k objasnění daného předmětu uvést alespoň šest faktů.

I. POUZE ŽIVOT BOHA JE ŽIVOT

Abychom mohli vysvětlit, co je život, musí nám být nejprve jasné jedno – co ve vesmíru se dá považovat za život. První list Janův 5,12 říká: „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.“ Jan 3,36 také říká: „Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odmítá Syna, nespatří život.“ Tyto dva verše říkají, že pokud člověk nemá život Boha, nemá život. Z toho vyplývá, že z Božího pohledu je životem pouze život, který je z Boha; nic jiného, žádný jiný život se za život považovat nedá. Když se tedy v Bibli hovoří o životě Boha, rozumí se tím, že je to jediný život (J 1,4; 10,10; 11,25; 14,6 atd.).

Jedině život Boha je život; jiné druhy života za život považovat nelze, protože jen život Boha je božský a věčný.

Co znamená božský? Božský znamená jsoucí z Boha, mající Boží přirozenost nebo přesahující všechny ostatní a odlišující se od nich. Jedině Bůh je Bohem, jedině Bůh má Boží přirozenost a jedině on vše přesahuje a od všeho se odlišuje; jedině Bůh je tedy božský. Život Boha je Bůh sám (toto tvrzení vysvětlíme později), a protože je to Bůh sám, má samozřejmě Boží přirozenost. Například zlatý pohár je ze zlata, a protože je ze zlata, má přirozenost zlata; zlato je vlastně jeho přirozenost. Podobně je tomu u života Boha: je to Bůh sám a má Boží přirozenost; Bůh je přirozeností svého života. Jelikož život Boha je Bůh a má Boží přirozenost, je život Boha božský.

Co znamená věčný? Věčný znamená nestvořený, bez počátku a konce, existující sám o sobě, věčně a neměnně. Nestvořený je pouze Bůh. Jedině Bůh je „od věčnosti do věčnosti“ (Ž 90,2, text originálu), tedy bez počátku a konce. Bůh je „Jsem, který jsem“ (Ex 3,14) a „stále týž“ (Ž 102,28). Jelikož Bůh je takový, je takový i život, kterým je sám Bůh. Život Boha, tak jako sám Bůh, je nestvořený, bez počátku a konce, existující sám o sobě, nadčasově a beze změny; je tedy věčný. Proto Písmo hovoří o životě Boha jako o věčném životě.

Jelikož božství a věčnost jsou Boží přirozeností a ukazují charakteristické rysy Boha, jsou také přirozeností jeho života a vypovídají o vlastnostech jeho života. Božství je však nejen charakteristickým rysem života Boha, ale ještě spíše podstatou jeho života, zatímco věčnost je pouze jedním z charakteristických rysů. Podívejme se znovu na příklad se zlatým pohárem. Přirozeností poháru je, že je zlatý a nerezavějící. Zlato je však nejen vlastností poháru, ale samou jeho podstatou, zatímco fakt, že je nerezavějící, vyplývá z toho, že je zlatý. Podobně je i život Boha věčný, protože je božský. (Je-li něco božské, znamená to nejen, že to pochází z Boha, ale že je to Bůh sám.) Život Boha je věčný, protože je božský. Ve vesmíru nemá žádný stvořený život božskou přirozenost; proto také není žádný stvořený život věčný. Pouze přirozenost nestvořeného života Boha je božská a věčná. Jelikož přirozenost života Boha je taková, je takový samozřejmě také život Boha. Život Boha je věčný, protože je božský. V celém vesmíru je pouze život Boha božský i věčný; proto je za život považován jen život Boha.

Pouze život, který je božský i věčný, může být považován za život, protože život označuje něco, co žije, a to, co je považováno za život, musí být nesmrtelné. To, co je nesmrtelné, je neměnné; zůstává to stále stejné a stále to žije přes jakékoliv rány a porušení. Život, který podléhá smrti a změně a nedokáže snést ránu či porušení, není věčný, nesmrtelný ani neměnný, a proto jej nelze považovat za život. Život musí být něco, co žije navěky a nikdy se nemění. Takové může být jen to, co je věčné. A co je věčné? Jen to, co je božské! To, co je božské, je z Boha, a je to sám Bůh. Sám Bůh je bez počátku a bez konce, existuje sám o sobě a navěky; proto je věčný. Jelikož jen to, co je božské, je věčné, a jen to, co je věčné, může žít věčně beze změny, pak pouze to, co je božské i věčné, se dá považovat za život.

Všechny druhy života ve vesmíru, ať už andělský, lidský, živočišný či rostlinný, jsou smrtelné, a nejsou tedy věčné. Nemají přirozenost Boha, a nejsou ani božské. Jedině život Boha má přirozenost Boha; proto je božský a věčný, nesmrtelný a neměnný, smrtí nezadržitelný a neporušitelný (Sk 2,24; He 7,16). Bez ohledu na to, jaké rány či porušení utrpí, zůstává nezměněný a navěky stále týž. Vedle života Boha nemůže být ve vesmíru takový žádný jiný život. Z hlediska věčnosti je tedy životem pouze život Boha. Nejenže nese název život, ale má také pravost života, a tak zcela naplňuje smysl svého jména. Jiné životy se životem pouze nazývají, ale ve skutečnosti jím nejsou; nedokáží vyhovět požadavku nesmrtelnosti a neměnnosti života a tedy nemohou být považovány za život. Z toho plyne, že podle božské a věčné přirozenosti života Boha je Boží život jediným životem ve vesmíru.* <Jelikož život Boha je jediným životem, vždy když Nový zákon v řeckém originálu hovoří o tomto životě, používá slovo zóé, které označuje nejvyšší život (J 1,4; 1J 1,2; 5,12 atd.). Kromě toho se v původním textu Nového zákona vyskytuje také slovo (1) bios, když se hovoří o životě padlého těla (L 8,43; 21,4 atd.), a (2) psyché, jímž se označuje život duše či přirozený život člověka (Mt 16,25-26; L 9,24 atd.).>

II. ŽIVOT JE VYVĚRÁNÍ BOHA

Pokud jde o to, co je život, musíme především pochopit, že život je výlučně život Boha. Pak si musíme uvědomit, že život je vyvěrání Boha. Zjevení 22,1-2 hovoří o řece vody života, která vyvěrá z Božího trůnu a z níž roste strom života. Voda života i strom života označují život. Proto zde jasně vyrozumíváme, že život vyvěrá z Boha. Můžeme tedy říci, že život je to, co vyvěrá z Boha.

Již jsme poznali, že život musí být božský a věčný. Bůh je Bůh, a proto je samozřejmě božský. A Bible také říká, že Bůh je věčný. Je-li Bůh božský i věčný, je totéž co život. Život je tedy vyvěrání Boha.

Svou vlastní božskou a věčnou přirozeností je Bůh život. Pokud však Bůh nevyvěrá, ačkoliv vzhledem k sobě samému stále je život, vzhledem k nám život není. Musí vyvěrat; pak bude pro nás životem. Vyvěrání probíhá ve dvou krocích. Prvním krokem je, že se stal tělem. To mu umožňuje, aby vyvěral z nebe mezi lidi a projevoval se jako život (J 1,1.14.4). Proto o něm Bible hovoří na jedné straně jako o tom, „který se zjevil v těle“ (1Tm 3,16), a na druhé straně jako o životě, který byl zjeven (1J 1,2). Proto, když byl tělem, řekl, že je život (J 14,6). Ačkoliv v prvním kroku svého vyvěrání se nám mohl projevit jako život, nemohli jsme jej jako život přijmout; proto musel vykonat druhý krok. Druhý krok Božího vyvěrání spočívá v tom, že se nechal přibít na kříž. Skrze smrt bylo tělo hříchu, které přijal, zlomeno, což umožnilo, aby z tohoto těla vyvěral a stal se vodou života, kterou máme přijímat (J 19,34; 4,10.14). Ve Starém zákoně byla jeho předobrazem skála; když do ní Mojžíš udeřil, vyšla z ní živá voda, kterou měl pít izraelský lid (Ex 17,6; 1K 10,4). Bůh se stal tělem, aby se mohl stát pšeničným zrnem, které obsahuje život. Byl ukřižován, aby k nám – jeho mnohému užitku – mohl vyvěrat z obálky tělesnosti a stát se naším životem (J 12,24).

Život, který přijímáme od Boha, je tedy vyvěrání samého Boha. Tok tohoto života do nás je z Boží strany vyvěráním a z naší strany přitékáním Boha. Když pak tento život vyvěrá z nás, je to opět vyvěrání Boha. Toto vyvěrání, které má začátek v Božím trůnu, nejprve vplynulo do Ježíše Nazaretského, potom prošlo křížem a vplynulo do apoštolů jako řeky živé vody (J 7,38), protékalo svatými všech dob a nakonec vplynulo do nás. Z nás poplyne do dalších miliónů až do věčnosti a bez ustání poplyne navěky, jak je řečeno v Zjevení 22,1-2 a v Janovi 4,14.

Vyvěrání Boha symbolizuje voda, o níž se zmiňuje Ezechiel 47. Všude kam tato voda vplyne, bude život. Podobně bude život všude, kam se dostane vyvěrání Boha, neboť toto vyvěrání je sám život. Až toto vyvěrání vplyne do věčnosti, bude naplněna životem a stane se věčností života.

Bible nám hned poprvé, kdy hovoří o životě, ukazuje plynoucí řeku (Gn 2,9-14). Na konci Zjevení poznáváme, že pokud jde o nás, vše, co souvisí se životem, ať je to voda života či strom života, vychází z Boha. Tím je jasně vyjádřeno, že životem je pro nás to, co vyvěrá ze samého Boha. Bůh proudil z nebe a skrze tělo vplynul mezi nás jako život, který nám byl zjeven. Z tohoto těla potom vplynul do nás jako život, který jsme přijali.

III. ŽIVOT JE OBSAHEM BOHA

Třetím faktem, který bychom měli znát, abychom věděli, co je život, je, že život je obsahem Boha. Jelikož život je vyvěrání Boha, je tedy i obsahem Boha, neboť vyvěrání Boha pramení ze samého Boha a obsahem Boha je sám Bůh.

Jelikož obsahem Boha je sám Bůh, je tento obsah vším, co je Bůh, neboli plností Boha. Bible říká, že veškerá plnost Božství přebývá v Kristu (Ko 2,9). Je tomu tak proto, že Kristus přišel jako Boží vtělení, aby byl životem člověka. Tento život obsahuje veškerou plnost Božství, které je vším, co je Bůh. Vše, čím je Bůh, se nachází v tomto životě. Božství Boha spočívá v tomto životě. Proto je tento život obsahem Boha, plností Božství. Když tento život přijímáme, přijímáme obsah Boha a vše, co je Bůh. Tento život v našem nitru je to, co je Bůh. V tomto životě se Bůh stává vším, co máme, a je vším, co máme; v tomto životě se Bůh stává naším Bohem a je naším Bohem. Jelikož tento život v Kristu je plnost Božství a obsah samého Boha, je plností Božství a obsahem samého Boha i v nás.

IV. ŽIVOT JE SÁM BŮH

Poznali jsme, že život je vyvěrání z Boha a obsah Boha. Vyvěrání z Boha pramení v samém Bohu a obsahem Boha je také sám Bůh. Jelikož život je vyvěrání z Boha i obsah Boha, je samozřejmě samým Bohem. To je čtvrtý fakt, který bychom měli znát o tom, co je život.

V Janovi 14,6 Pán Ježíš o sobě říká, že je život. Po tomto výroku oznámil učedníkům ve verších 7 až 11, že on a Bůh jsou jedno – a když pronáší tento výrok, je to Bůh, kdo v něm promlouvá. Ježíš je Bůh, který se stal tělem, a je to Bůh v těle (J 1,1.14; 1Tm 3,16). Když Ježíš říká, že je život, je to Bůh, kdo říká, že Bůh je život. Jeho slova nám tedy ukazují, že život je přímo sám Bůh.

Měli bychom si povšimnout faktu, že Bible pojem „život Boha“ téměř nepoužívá. Učení Bible nám zjevuje především to, že Bůh je život. Většinou hovoří o Bohu jakožto životě, ale spojení „život Boha“ obvykle nepoužívá. Říká, že Bůh je náš život a hovoří o Bohu jakožto našem životě; nikdy však neříká, že Bůh chce, abychom přijali „jeho život“. Život Boha je něco jiného než Bůh je život nebo Bůh jakožto život. Výraz život Boha nemusí nutně znamenat Boha samého jako celek, zatímco výrazy Bůh je život a Bůh jakožto život označují samého Boha v jeho celistvosti. Přesně řečeno, když přijímáme život, nepřijímáme život Boha, ale Boha jakožto život. Bůh nám nejen dal svůj život, sám také přišel, aby byl naším životem. Jelikož Bůh je život, jeho život je sám Bůh.

Co je tedy život? Život je sám Bůh. Co znamená mít život? Mít život znamená mít samotného Boha. Co znamená projevovat život svým žitím? Znamená to svým životem vyjadřovat Boha. Život se ani v nejmenším neliší od Boha. Kdyby se lišil, nebyl by to život. To bychom měli jasně pochopit. Nestačí pouze vědět, že máme život; musíme také vědět, že tento život, který máme, je sám Bůh. Nestačí jen vědět, že máme svým žitím projevovat život; musíme také vědět, že život, který bychom měli svým žitím projevovat, je sám Bůh.

Bratři a sestry, jaký je vlastně život, který bychom měli svým žitím projevovat? Co vlastně projevujeme, když svým žitím projevujeme život? Znamená to, že projevujeme lásku, pokoru, laskavost a trpělivost? Nikoliv! Láska, pokora, laskavost ani trpělivost nejsou život; není jím ani dobrota či jiná ctnost. Jedině sám Bůh je život. Žít ctnostmi tedy neznamená svým žitím projevovat život. Projevovat život svým žitím znamená jedině vyjadřovat svým žitím samého Boha. Jestliže láska, pokora, laskavost a trpělivost, kterými žijeme, nejsou vyvěráním Boha ani projevem Boha, nejsou život. Dobrota ani žádná jiná ctnost, jimiž žijeme, nejsou život, pokud nejsou vyvěráním nebo vyjádřením Boha skrze nás. Ctnosti, kterými žijeme, musí být vyvěráním Boha, projevem Boha a vyjádřením Boha; tehdy projevujeme život, neboť život je sám Bůh.

List Koloským 2,9 a list Efezským 3,19 ukazují na Boží plnost. Život, který přijímáme, je plný Bůh. Proto je plný i tento život. Je v něm láska a světlo, pokora a laskavost, trpělivost a snášenlivost, soucit a porozumění. V tomto životě je obsažena veškerá dobrota i ctnosti, které jsou v Bohu. Tento život se může těmito ctnostmi vylévat ven z nás. Projevovat tyto ctnosti znamená vyjadřovat svým životem Boha, protože tento život je Bůh. Ačkoliv tento život projevovaný naším žitím může mít mnoho podob, jako jsou láska, pokora, laskavost a trpělivost, jsou všechny jeho projevy vyjádřením Boha, neboť všechny vycházejí z Boha. To, co vychází z Boha, je výrazem Boha neboli výrazem života, protože Bůh je život a život je Bůh.

V. ŽIVOT JE KRISTUS

Bible nás učí, že život je sám Bůh. Ba ještě více poukazuje na to, že život je Kristus. Život je Bůh a Bůh se stal tělem, tedy Kristem. Kristus je tedy Bůh, a je také život (1J 5,12). Je v něm život, kterým byl Bůh, život, který je Bůh (J 1,4). Proto Kristus znovu a znovu opakoval, že je život (J 14,6; 11,25) a že přišel na zem, aby lidé měli život (J 10,10). Proto Bible říká, že ten, kdo má Krista, má život (1J 5,12), a že Kristus v nás je náš život (Ko 3,4).

Tak jako je život sám Bůh, je život i Kristus. Stejně jako mít život znamená mít samého Boha, tak mít život znamená mít Krista. Tak jako svým žitím projevovat život znamená svým žitím vyjadřovat Boha, znamená to i svým žitím vyjadřovat Krista. Tak jako se život ani v nejmenším neliší od Boha, neliší se ani od Krista. Tak jako sebemenší odchylka od Boha už není život, podobně ani odchylka od Krista není život. Kristus je totiž Bůh, který je život. Skrze Krista a jako Kristus se Bůh projevuje jakožto život. Kristus je tedy život a život je Kristus.

VI. ŽIVOT JE DUCH SVATÝ

Poté co Pán v Janovi 14,6 o sobě řekl, že je život, oznámil svým učedníkům, že nejen on a Bůh jsou jedno (v. 7-11), ale také že Duch Svatý a on jsou jedno (v. 16-20). <Ve verších 16-17 hovořil o Duchu Svatém ve 3. osobě, ale v 18. verši přešel do 1. osoby. Přechodem z 3. na 1. osobu Pán řekl, že „on“ je „já“. Tím je zjeveno, že Duch Svatý, o kterém hovořil ve verších 16-17, je on sám.> Ve verších 7-11 nám ukázal, že je ztělesněním Boha – že je Bůh a že Bůh je v něm. Když o sobě řekl, že je život, znamená to, že Bůh je život. Ve verších 16-20 nám dále zjevil, že Duch Svatý je jeho ztělesnění, jeho jiná forma; a až nás opustí jeho fyzická přítomnost, tento Duch skutečnosti, jímž je on sám jako jiný Zastánce, vstoupí do nás a bude s námi přebývat. Tento Duch, který žije v nás a přebývá s námi, je sám Kristus, který v nás žije jako náš život, abychom my žili. Tyto dvě pasáže tedy znamenají, že díky tomu, že Bůh je v Kristu a Kristus je Duch Svatý, je Kristus život. Bůh je v Kristu jako život a Kristus je Duch Svatý jako život. To, že Kristus je život, znamená, že Bůh je život, a také že Duch Svatý je život. Proto Jan 4,10 říká, že živá voda, kterou dává Kristus, je věčný život. Jan 7,38-39 dále říká, že živá voda, která plyne z našeho nitra, je Duch Svatý, kterého jsme přijali. Tím je zjeveno, že Duch Svatý je věčný život. Duch Svatý, kterého přijímáme, je věčný život, který prožíváme, neboli Kristus, kterého prožíváme jako život. Věčný život, neboli Krista jako život, máme prožívat jako Ducha Svatého. Proto je Duch Svatý nazýván „Duchem života“ (Ř 8,2).

Duch Svatý je „Duch života“, protože v něm spočívá fakt, že Bůh a Kristus jsou život. Duch a život jsou spojeni v jedno a jsou neoddělitelní. Duch je ze života a život je z Ducha. Život je obsah Ducha a Duch je skutečností života. Přesněji řečeno, Duch není pouhou skutečností života, ale je také život sám.

Všichni víme, že Bůh je trojjediný Bůh – Otec, Syn a Duch. Otec je v Synu; Syn je Duch. Otec v Synu se zjevil mezi lidmi; proto je Syn projevem Otce. Syn jako Duch vstupuje do lidí; skrze Ducha tedy vstupuje Syn. Otec je zdroj života, sám život. Jelikož Syn je zjevením Otce (1Tm 3,16), je zjevením života (1J 1,2). A jelikož skrze Ducha vstupuje Syn, vstupuje jím i život. Život je původně Otec, v Synu je zjeven lidem a jako Duch vstupuje do člověka, aby jej člověk prožíval. Tak se Duch stává Duchem života. Jelikož Duch je Duchem života, může člověk přijmout život skrze Ducha, a když se člověk myslí upne k Duchu, je to životem (Ř 8,6). Když člověk používá svého ducha, aby se jím dotkl Ducha, dotýká se života, protože Duch je Duch života. Je-li ve styku s Duchem, je ve styku se životem, a když Ducha poslouchá, zakouší život.

Shrneme-li to tedy, život je trojjediný Bůh. Pro nás však život není trojjediný Bůh v nebi, ale trojjediný Bůh, který vyvěrá. To, že trojjediný Bůh vyvěrá, znamená, že jeho obsah, jímž je on sám, vyplynul nejprve skrze Krista, a potom vyplynul jako Duch, kterého máme přijímat jako život. A tak když se dotýkáme Boha v Kristu jako Ducha, dotýkáme se života, neboť život je Bůh v Kristu jako Duch.

 

© 2001 Living Stream Ministry
První vydání -- červenec 2001

Prejdite do: 
Tagy: