Boha máme chváliť nielen za to, žo s nami robí, ale aj za spôsob, za cestu, ktorú si vyberie, aby v nás uskutočnil to, čo sa uskutočniť rozhodol.
Co jsou Boží cesty?
Co jsou Boží cesty? Jeho cesty jsou způsob, jakým s námi Bůh jedná. Boží cesty znamenají to, co Bůh chce konat. Boží cesty jsou to, co Bůh zvolil s ohledem na nás. To jsou cesty Boží. Jeho cesty jsou vyšší než naše (Iz 55,9). Bůh má svá vlastní ustanovení a v nich není prostor pro naši volbu. On jedná s jedním člověkem jedním způsobem a s druhým člověkem jiným způsobem. Jeho cesty jsou tím, co Bůh považuje za nejlepší. Boží cesty ukazují, že Bůh jedná podle svého přání a volby.
Mnozí lidé jsou zaraženi skutečností, že bez toho, aby se Bůh odhalil člověku, nejsme schopni Boží cesty přijmout. Nejprve musíme mít zjevení, teprve pak můžeme přijmout Boží cesty. Ptáme se: „Proč Bůh miloval Jákoba, a ne Ezaua?“ Bůh podle nás nebyl k Ezauovi spravedlivý, a dokonce jsme rozhořčeni způsobem, jakým Bůh s Ezauem jednal. Myslíme si, že Ezau byl dobrý člověk, který byl podvodem o všechno připraven. Tím špatným byl přece Jákob. Přesto Bůh prohlásil: „Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl“ (Ř 9,13). My však nad tím stále dumáme. Ti, kteří takto uvažují, neuzřeli Boha. Ti, kteří Boha uzřeli, vědí, že je Bůh. Bůh může jednat podle svého zalíbení. Dělá to, co Ho činí šťastným. On je Bůh. Nikdo Mu nemůže říkat, co má dělat. Nepotřebuje poradce či konzultanty. Nepotřebuje žádný poradní výbor, který by Mu říkal, jak má dělat věci. Dělá to, co se Mu líbí. Takové jsou Boží cesty.
Boží cesty jsou Jeho volbou. Boží cesty jsou tím, co Bůh hodlá vykonat. Chce něco udělat tímto způsobem a chce s námi jednat oním způsobem. Chce uskutečnit tuto záležitost, ale něco jiného nikoliv. Chce, abychom čelili těmto okolnostem, ale ne jiným. To jsou Boží cesty.
Nezastavit se u klanění Bohu
Jak jsme již uvedli, když člověk přijímá zjevení o Bohu a vidí, že Bůh je Bůh a člověk je člověk, může se jen sklonit a klanět se. U toho se však nesmíme zastavit, protože to je příliš abstraktní. Musíme okamžitě říci: „Bože, klaním se Tobě a klaním se Tvým cestám. Neklaním se jen Tobě, klaním se i Tvým cestám.“ Bůh musí přivést naše srdce do bodu, kdy se před Ním skloníme a řekneme: „Vidím, že se mám klanět nejen Tobě, ale i tomu, co máš a co se Ti líbí. Měl bych se poklonit tomu, co si zvolíš. Měl bych se poklonit tomu, co jsi pro mě určil. Měl bych se poklonit tomu, co se Ti zalíbilo na mě přivolat. Měl bych se Ti klanět za věci, které nechceš, abych následoval.“ Bratři a sestry, je snadné klanět se Bohu, když jsme zde shromážděni, protože není potřeba zaplatit žádnou cenu. Avšak znovu říkám, že veškeré pravé klanění vychází z poznání Boha a přijetí Božího zjevení. Díky Bohu, že Ho znám; proto před Ním padám na tvář a říkám: „Všechno, co jsi vykonal, je správné. Nikdy se nemýlíš.“ To je způsob, jak přijímat Boží cesty.
Chodit se učíme krok za krokem. Chceme-li se naučit chodit před Bohem, nebudeme mít žádnou budoucnost, dokud se nenaučíme klanět Božím cestám – nejen klanět se Bohu. Celá naše duchovní budoucnost závisí na naší schopnosti klanět se Božím cestám. Všichni, kdo znají Boha, tedy musejí být přivedeni do bodu, kdy řeknou: „Klaním se Božím cestám. Klaním se tomu, co mi Bůh určil. Klaním se tomu, co pro mě Bůh vykonal. Klaním se Bohu za to, co se Mu zalíbilo ve mně vykonat. Klaním se Bohu za to, co mi bere.“
Úryvok z brožúry KLANĚNÍ SE BOŽÍM CESTÁM, ktorú si môžete objednať na našej stránke.