NOVÁ SMLOUVA
(1)
Biblický text: Mt 26,28
Dnes budeme mluvit o Boží milosti a o tom, jak je zjevena v nové smlouvě. Mnoho lidí dnes novou smlouvu nechápe. Nová smlouva v nich nemá žádnou moc. Ohledně této konference jsem vzhlížel k Bohu, aby mi dal poselství, které bych měl kázat. Mé původní břímě bylo nová smlouva. Od té doby ve mě to poselství sílilo stále víc. Tím poselstvím je ústřední pravda; pravda, kterou nám svěřil Pán. Naše dnešní poselství tedy bude na téma nová smlouva.
Každý křesťan – ať už je pracovníkem nebo ne, ať už je na počátku, nebo už ušel dlouhý kus cesty – musí vědět, co v jeho zkušenosti znamená nová smlouva. Naneštěstí, když se na novou smlouvu zeptáte deseti křesťanů, devět z nich vám pravděpodobně nebude s to odpovědět. Zkuste si to sami. Nová smlouva je základem všeho. Proto, že máme novou smlouvu, jsou odpuštěny naše hříchy. Máme sílu poslouchat Boha a nést řádné svědectví proto, že máme novou smlouvu. Děkujeme Bohu, že tato smlouva není naše smlouva, nýbrž smlouva Boží. Naše hříchy mohou být odpuštěny, můžeme mít sílu Boha poslouchat, svědčit a konat to, co nám svěřil, kvůli této smlouvě ustanovené Bohem. A navíc můžeme v jeho smlouvě spočinout.
Kdyby krejčí neuměl obratně používat nůžky a jehlu, nebo ještě hůř kdyby o nich nic nevěděl, pak by nemohl být krejčím. Kdyby tesař neuměl používal pilu a dláto, nemohl by být tesařem. Kdyby kuchař nevěděl, jak připravit jídlo, nemohl by být dobrým kuchařem. Podobně pokud křesťan ve své zkušenosti neví o nové smlouvě, nebude moci uskutečňovat Boží záměr. Nebude toho schopen.
Jedna věc, která uklidňuje naše srdce, je to, že i když je nová smlouva pravda, na kterou mnozí zapomněli, není to pravda, které by odporovali. Mnoho pravd není špatných, a přesto jim lidé odporují. Mnoho jiných pravd lze pochopit, ale jsou zapomenuty. Nová smlouva je velmi lehce zapomenutá pravda, ale není to pravda, kterou by lidé odmítali. To nás může trochu utěšit.
Někteří lidé říkají, že naše Bible se skládá ze Starého a Nového zákona. Avšak přesněji řečeno se Bible nedá nazvat Starý a Nový zákon. Výrazy Nový zákon a Starý zákon (v jiných jazycích „testament“ – pozn. překl.) vymysleli protestantští reformátoři. Nebyla to původní jména Bible. Nový zákon je vlastně uvnitř Starého zákona a Starý zákon je uvnitř Nového zákona. Pán Ježíš nazýval Bibli „Písmo“. Vždycky říkal: „Tak praví Písmo.“ Respektujeme obvyklé lidské použití a nazýváme ji Starý a Nový zákon. I když není příliš dobré Bibli nazývat Starý a Nový zákon, přesto nám reformátoři dali určité světlo, když rozlišili starou smlouvu od nové.
Byl jeden známý Angličan, kterého nazývali „nejlaskavější duše na světě“. To, čím byl tak význačný, byly dopisy, které psal. Jednou v dopise napsal:
Satan může mít velké množství vody, ale já mám oheň. Pokud se zapojíme do války v povětří, voda a oheň se střetnou a bude to jako hromobití. Ale vůbec se nebudu bát, protože vím, že ten oheň patří Kristu. Dokud budu dávat oheň do jeho ruky, bude on odpovědný za to, že ty uhlíky budou hořet.
To je jednání s Kristem na základě smlouvy. Neprosil a nemodlil se. Nebyl v tom žádný zápas a úsilí. Měl naprostou důvěru a vůbec se nebál. Dokonce uprostřed bitvy jako hromobití se stále nebál. Věděl, že Kristus odpovídá za oheň a za všechno. Tento bratr věděl, co je smlouva.
A. M. Toplady, který napsal píseň „Skálo věčná, v skrýších svých“ (Rock of Ages, Cleft for Me), měl přes deset let tuberkulózu plic. Jednu píseň napsal, když byl velmi nemocen. V jedné její sloce se zpívá:
Spočinout na Páně věrnosti –
Jak líbezné!
Jeho láska je tak úžasná.
Spočinout na Páně smlouvě milosti –
Je ráj!
Na tu smlouvu přec lze navěky se spolehnout.
Naneštěstí mnoho lidí neví, jak na zemi žít Pánovou věrností a Pánovou smlouvou. I když snad víme, že Pánova milost je pro nás dostatečná a že Pánova láska může uspokojit naše srdce, jsou jiné věci, jako je Boží věrnost a jeho smlouva, o kterých nevíme nic. Dnes budu mluvit o věrnosti a smlouvě. Zmíněný bratr nám ukazuje, že nespočíváme pouze v Boží lásce, ale také v jeho smlouvě.
CO JE SMLOUVA?
Všichni víme, že Bible je Boží slovo. Boží slovo nám odhaluje, že milost zahrnuje tři věci: zaslíbení, fakta a smlouvy. V Božím slově jsou také přikázání, učení, zákony a prohlášení. Ale pokud jde o Boží slovo, milost zahrnuje tři věci: zaslíbení, fakta a smlouvy.
Chceme-li znát význam smlouvy, musíme znát význam zaslíbení a faktu. Také musíme znát rozdíl mezi zaslíbením a faktem a to, co mají smlouva, zaslíbení a fakt společné. Až budeme znát význam smlouvy, uděláme další krok, abychom pochopili, co je nová smlouva.
Jsou zde dva aspekty Božího slova. Jedním je to, co Bůh dává člověku, a druhým je to, za co je odpovědný člověk.
CO JE MILOST?
Milost je, že nám Bůh něco dává, a ne to, že Boha o něco prosíme. Když od nás Bůh něco žádá, je v tom obsaženo učení, přikázání, zákon atd. Všechny tyto věci hovoří o tom, co Bůh od člověka vyžaduje. Nejsou milostí. Milost znamená, že nám Bůh něco dává, že nám něco chce dát a že pro nás něco koná. V Božím slově jsou tři stránky milosti: (1) zaslíbení, která nám Bůh dává; (2) fakta, která pro nás Bůh uskutečnil; a (3) smlouvy, které s námi Bůh uzavírá, což jsou věci, které určitě udělá.
A. Boží zaslíbení
Zaslíbení se od faktu velmi liší. Existují také rozdíly mezi zaslíbením, faktem a smlouvou. Zaslíbení se týká budoucnosti, zatímco fakt minulosti. Zaslíbení je něco, co někdo udělá, zatímco fakt je něco, co někdo udělal. Zaslíbení je to, co Bůh pro člověka učiní, zatímco fakt je to, co Bůh pro člověka vykonal. Zaslíbení je: „Jestliže budeš dělat to a to, já udělám to a to.“ Fakt je to, co pro nás Bůh ve svém milosrdenství vykonal, když pomyslil na to, že jsme bezmocní a nemůžeme jít dál. A když Bůh tyto věci uskutečnil, sdělil nám je prostřednictvím Bible.
Abychom ukázali rozdíl mezi zaslíbením a faktem, můžeme uvést několik příkladů. Předpokládejme, že jste velmi chudí a ani vaše rodina není zámožná. Jeden známý uvidí vaše utrpení a řekne vám, že do tří dnů pošle nějakého sluhu, aby vám dal tisíc dolarů. Co je to? Je to zaslíbení. A co je potom fakt? Fakt je, když váš známý uvidí vaši chudobu a na bankovní účet s vaším jménem složí tisíc dolarů. Kdykoliv potřebujete peníze, můžete je mít. Abyste si peníze z vašeho účtu mohli vybrat, potřebujete jen své razítko nebo podpis. To je fakt. To, co vám přítel dal, se stalo konkrétním faktem. Zaslíbení je něco, co se stane v budoucnosti, zatímco fakt je něco, co se už stalo, něco, co už nemusíte dál dělat. V Bibli nacházíme mnoho příkladů těchto dvou druhů slov. V Bibli jsou tisíce zaslíbení. A současně pro nás Bůh uskutečnil mnoho faktů. Jestliže Bůh říká, že něco udělá – a on to udělá – pak je to zaslíbení. Jestliže Bůh říká, že něco udělal – a on to udělal – pak je to fakt. Boží zaslíbení mají podmínky. Když tyto podmínky splňujeme, dostáváme, co bylo zaslíbeno. Ale jestliže je něco Boží fakt, již to existuje. Není potřeba splňovat žádné podmínky; všechno, co musíme udělat, je faktu věřit. Nyní se nejprve zamysleme nad některými zaslíbeními.
„‚Cti svého otce a matku,‘ to je první přikázání se zaslíbením, ‚aby ti bylo dobře a abys byl dlouhověký na zemi‘“ (Ef 6,2-3). Zde vidíme jednu věc: Bůh zaslibuje, že se nám dobře povede a budeme dlouho žít na zemi. Ale znamená to, že se každému povede dobře a že bude na zemi dlouho žít? Ne. Každému se nemůže dobře vést a ne každý může dlouho žít. Jen těm, kdo ctí své rodiče, může být dobře a mohou být dlouhověcí na zemi. Je to tedy podmíněné. Většina zaslíbení je podmíněných. Bůh rád vidí, když je lidem dobře a když dlouho žijí. Ale ne každému může být dobře a může dlouho žít, protože ne každý splňuje tu podmínku. Jestliže tuto podmínku nesplňujete, zaslíbení neobdržíte. V Bibli jsou některá zaslíbení s podmínkami a jiná bez podmínek. U každého zaslíbení, které má podmínku, je možnost, že se nesplní. Nemyslím tím, že by Bůh nebyl věrný. Avšak když člověk nesplní podmínku, neobdrží naplnění zaslíbení.
„Veleben budiž Hospodin, který dal pokoj svému lidu Izraeli podle všech svých slibů: ani jediný ze všech jeho dobrých slibů, které dal skrze svého služebníka Mojžíše, nebyl nadarmo“ (1Kr 8,56; Heger, jména upravena).
„Nyní, Hospodine Bože, nechť se prokáže spolehlivost tvého zaslíbení daného mému otci Davidovi“ (2Pa 1,9, upraveno podle King James Version).
„Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak poznáte můj odpor“ (Nu 14,34, dle 1974). Podle původního jazyka se výraz můj odpor dá přeložit jako „to, že jsem odepřel své zaslíbení.“
„Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. Neboť jsou-li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno“ (Ř 4,13-14). Tento verš říká, že pokud člověk dodržuje zákon, existuje možnost, že zaslíbení může být zrušeno.
„A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neobdrželi zaslíbení“ (He 11,39; poznámkový aparát).
Z těchto veršů vidíme mnoho principů týkajících se zaslíbení. (1) Zaslíbení si žádá, aby člověk naléhavě prosil Boha za jeho splnění. Vyžaduje, aby se člověk modlil a žádal, aby se při něm zaslíbení naplnilo. Vidíme to nejen v Bibli, ale také ve zkušenosti mnoha křesťanů. Mnohokrát člověk neobdrží Boží zaslíbení, pokud se nemodlí. (2) Zaslíbení vyžaduje nejen to, aby člověk prosil Boha za jeho splnění, ale dříve, než člověk může zaslíbení přijmout, musí být také splněny podmínky. Jestliže člověk podmínky nesplní, bude zaslíbení neplatné. Proč bylo dvěma milionům Izraelitům zabráněno, aby vstoupili do Kanaánu? Proč ze všech Izraelitů, kteří opustili Egypt, nakonec vstoupili do Kanaánu jen dva živí a dva mrtví? Bůh je po čtyřicet let nechal putovat pouští proto, že ho Izraelité v Kádeš-barneji neuposlechli. To ukazuje, že Bůh své zaslíbení zrušil. Vidíme tedy, že zaslíbení vyžaduje modlitbu. Jestliže nejsme zaslíbení věrni a nesplníme podmínky, které mají být splněny, může být zaslíbení zrušeno. Zaslíbení musí být splněno podle Božích podmínek; jinak bude zrušeno. (3) Boží zaslíbení zruší nejenom hřích, ale ještě i něco jiného. V Římanům 4 se říká, že když něco konáme nebo vytváříme naší tělesnou silou mimo Boha, bude zaslíbení také zrušeno. (4) Je ještě jedna skupina lidí, kteří se modlili, nehřešili ani nedělali něco svou tělesnou silou mimo Boha; neudělali nic takového, že by se snažili činit dobré nebo dodržovat zákon. A přesto ještě neobdrželi zaslíbení. Důvodem je, že ještě nenastal čas. Musí čekat určitý čas, než mohou obdržet, co bylo zaslíbeno.
Jak při nás může být splněno Boží zaslíbení? Vždy, když v Božím slově vidíme zaslíbení, měli bychom před Bohem strávit nějaký čas a modlit se, dokud se v nás nepozvedne jeho Duch a dokud nemáme hluboké vědomí, že je to zaslíbení pro nás osobně. Pokud je zaslíbení bez jakýchkoliv podmínek, můžeme ho přijmout ihned tím, že projevíme svou víru, abychom toto zaslíbení považovali za své, a tím, že uvěříme, že Bůh bude podle svého zaslíbení jednat. Jelikož to slíbil, jistě to splní. Splní to, co při nás slíbil. Můžeme pak na základě této víry Boha chválit a děkovat mu. Jestliže má zaslíbení podmínku, musíme ji splnit, poslechnout a podle požadovaných podmínek se s tou věcí vypořádat. Potom bychom měli v modlitbě přijít k Bohu a požádat ho, aby při nás splnil své zaslíbení podle své věrnosti a spravedlnosti. Měli bychom se tímto způsobem modlit, dokud v nás nepovstane víra. Až se to stane, už se nepotřebujeme dále modlit, protože víme, že Bůh naši modlitbu vyslyšel. Můžeme začít Boha chválit a děkovat mu. Brzy při sobě uvidíme opravdové splnění Božích zaslíbení.
B. Fakta
Slovo fakt v Bibli není, ale ve skutečnosti je v Bibli mnoho uskutečněných faktů. Fakt se může také označit jako vykonané dílo. Když je to řečeno tímto způsobem, je to snadněji pochopitelné. Jaký je rozdíl mezi faktem a zaslíbením? Co je fakt? Fakt je smrt Ježíše Krista na kříži. Příchod Ducha Svatého je také fakt. Jsou to zaslíbení? Přesněji řečeno zaslíbení to už nejsou. Ve Starém zákoně to zaslíbení byla. Ale nyní jsou to fakta. Ve Starém zákoně Bůh slíbil, že se Pán Ježíš narodí z ženy pod zákonem a vykoupí lidi pod zákonem. Toto zaslíbení se splnilo. Některá zaslíbení ve Starém zákoně se stala uskutečněnými fakty. Můžeme pokleknout a žádat Boha, aby za nás nechal Pána Ježíše znovu zemřít a vykoupit nás? Ne, nemůžeme! Slyšel jsem však mnoho lidí, kteří se tak modlili. Šalomoun se modlil, aby při něm Bůh splnil a uskutečnil to, co slíbil Davidovi. Ale nepotřeboval Boha prosit, aby ho učinil králem, protože králem už byl. Udělat to by bylo pošetilé. Ukřižování Pána Ježíše bylo dokonáno jednou provždy! Příchod Ducha Svatého se také uskutečnil jednou provždy. Není potřeba se za ně ještě modlit a prosit.
Kromě toho Bůh v Kristu uskutečnil mnoho dalších věcí. A všechny se staly fakty. Bible nám ukazuje, že mnoho věcí týkajících se života a zbožnosti se v Kristu stalo skutečností. Všechny se uskutečnily, a jsou tedy fakty. Pokud se týče Božích zaslíbení, musíme se modlit. Pokud se nemodlíme, pak je propásneme, protože Bůh nebude působit, aby svá zaslíbení splnil. Ale pokud se nebudeme modlit, neuskuteční se snad při nás Boží fakta – to, co Pán Ježíš vykonal? Kdepak. Všechno, co je fakt, je fakt. Už není potřeba o to Boha znovu žádat nebo prosit, aby to vykonal. Jediné, co musíme dělat, je věřit, že je to pravda, a uvést to do života, jako něco skutečného. Boží slovo nám ukazuje, že i umírající hříšník se může okamžitě znovuzrodit a být spasen, pokud uvěří Božímu slovu a přijme jeho fakta. Je to možné proto, že Kristovo výkupné dílo bylo dokonáno. V Bibli po nás Bůh nikdy nežádá, abychom dělali něco, co pokládá za hotový fakt. Vše, co musíme udělat, je vykonat jeden prostý krok – uvěřit.
Zaslíbení je jiné. Zaslíbení může být odloženo, zatímco fakt odložit nelze. Nemůžeme na jedné straně přijmout Boží fakt, a na druhé straně říct, že Bůh nám to, co chceme, dá až za pět let. To, co Bůh uskutečnil a co nám v Kristu dal, se nemůže odložit na později. Dokonce Bůh sám nemůže zadržet svá fakta či odložit to, že nám je dá. Je-li nějaké zadržování nebo odkládání, je to popření faktu.
Přátelé, Kristovo vykoupení a příchod Ducha Svatého nejsou jedinými fakty. I mnoho věcí, které se každodenně snažíme vyřešit, ale nemůžeme, jsou fakta. V souvislosti s tím se můžeme podívat do Efezským 2,1-10: „Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem – milostí jste zachráněni – a spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v laskavosti k nám v Kristu Ježíši. Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“ „I když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem… spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši.“
Bratři a sestry, ve verších 5-6 je třikrát použito slovo „spolu“. Jsou tato slova Boží zaslíbení, nebo jsou to Boží fakta? Bůh neříká, že bychom měli činit dobro a přemáhat svět před tím, než můžeme být vzkříšeni a vyvýšeni. Řekl, že když vzkřísil z mrtvých Krista, vzkřísil také nás. Když vzal do nebe Krista, vzal do nebe také nás. To všechno jsou dokonaná fakta. Může někdo z nás Boha žádat, aby ho vzkřísil a dovolil mu vystoupit na nebe spolu s Kristem? Ne. Není to zapotřebí. Pokud jste byli připojeni ke Kristu, jste už vzkříšeni a vyvýšeni. Už není zač prosit. Kdyby to bylo zaslíbení, mohla by zde stále být potřeba žádat. Ale jestliže je to fakt, není zapotřebí o to žádat a není třeba se za to modlit. Tomu bychom měli stále věnovat pozornost. Mnoho lidí neumí rozlišovat mezi Božím faktem a Božím zaslíbením. Myslí si, že musí prosit, aby získali to, co je fakt. Ale jaký je výsledek takové prosby? Čím více se modlí, tím více ztrácejí víru; úplně svou víru vymodlí. Jediné, co je třeba udělat, je uvést Boží fakt do života. Je zde potřeba pouze uvádět do života, ne prosit.
Bůh nám ukazuje, že fakta, která nám dal, jsou věci uskutečněné; není už potřeba se za ně modlit. Naše smrt, vzkříšení a vyvýšení s Kristem jsou hotová fakta. Dnes nemusíme Boha žádat, aby nám dal život vzkříšení a vyvýšení. Kdybychom o to žádali, Bůh odpoví: „Život vzkříšení a vyvýšení už máš.“ Žádný křesťan neobdržel život, který by nebyl životem vzkříšení a vyvýšení. Jestliže si myslíme, že něco můžeme získat jedině prosbou, pak pořád neznáme uskutečněná Boží díla. Zaslíbení je něco, co nám Bůh dá, zatímco fakt je něco, co nám Bůh dal. Zaslíbení je slovo, které nám Bůh dá, když jsme v nesnázích a modlíme se k Bohu o pomoc. Slov zaslíbení se pak můžeme chopit a přijmout jeho pomoc. Fakta jsou všechny věci, které patří k životu a zbožnosti, které nám Bůh již dal v Kristu. Jsou to dokonané Boží činy. Jelikož nám je Bůh dal, není potřeba, abychom o ně usilovali. Vše, co je zapotřebí, je uvést je do života. Hallelujah! Slavná fakta! Uskutečněná fakta! Všechna fakta, která Kristus uskutečnil, jsou naše.
Když čteme Bibli, je důležité zjistit, co jsou Boží zaslíbení a co jsou Boží fakta. Pokaždé, když čteme o Boží milosti – jak pro nás Bůh pracuje – musíme se ptát, zda je to zaslíbení, nebo fakt. Je-li to zaslíbení, měli bychom splnit jeho podmínky a hodně se modlit, dokud nám Bůh nedá vnitřní ujištění, že je to zaslíbení pro nás. Pak budeme mít víru, že Bůh naši modlitbu vyslyšel, a budeme ho spontánně chválit. I když Boží zaslíbení se nemusí splnit ihned, můžeme vírou říct, že ho už držíme.
Co bychom měli dělat, je-li to fakt? Měli bychom Boha žádat, aby ho znovu uskutečnil? Měli bychom Boha žádat, aby ho učinil realitou? Měli bychom Boha žádat, aby nám ho znovu dal? Pokud se modlíme: „Bože, učiň, abych byl vzkříšen a vyvýšen s Kristem,“ Bůh řekne: „Už jsi byl s Kristem vzkříšen a vyvýšen.“ Bůh všechna fakta v Bibli již uskutečnil. Všechna Boží fakta byla již učiněna a nelze je vykonat znovu. Vidíme-li fakt, můžeme okamžitě uplatnit víru, abychom Bohu děkovali a říkali: „Bože, je to tak. Ta věc je hotová.“ Musíme věřit, že náš život odpovídá faktu a měli bychom podle toho faktu žít. Takovým jednáním dokazujeme naši víru. Bůh říká, že jsme byli již vzkříšeni a vyvýšeni. Už Boha nemusíme žádat, aby naše vzkříšení a vyvýšení způsobil. Měli bychom věřit, že vzkříšeni a vyvýšeni skutečně jsme, a děkovat Bohu, že jsme vzkříšeni a vyvýšeni. Vůči světu a Satanu bychom měli zaujmout postoj, že již jsme vzkříšeni a vyvýšeni. Neměli bychom se stavět tak, že doufáme, že budeme vzkříšeni a vyvýšeni, nýbrž tak, že vzkříšeni a vyvýšeni již jsme.
Když čteme Bibli, měli bychom dávat pozor, abychom určili Boží fakta a uplatnili naši víru vůči jednomu faktu za druhým tak, abychom věřili, že se tato fakta podle Bible již uskutečnila. Pokud to tak budeme dělat, bude náš duchovní život mnohokrát bohatší. Nejsme-li s to věřit, měli bychom upřímně vyznat, že máme zlé a nevěrné srdce. Měli bychom Boha prosit, aby se nad námi slitoval a toto nevěřící srdce od nás odňal. Je smutné, že i když pro nás Bůh vykonal mnoho věcí, nemáme s nimi kvůli našemu nedostatku víry žádnou zkušenost.
Jako další příklad můžeme uvést Římanům 6,6. „A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.“ Tento verš hovoří o třech věcech: hříchu, starém člověku a těle hříchu. Hřích je pánem, starý člověk je naše já, které jde rádo ruku v ruce s hříchem, a tělo je loutkou starého člověka, která hřeší navenek. Hřích je uvnitř nás pánem, který řídí starého člověka a způsobuje, že starý člověk vede tělo k hříchu. Když tedy člověk zhřeší, neměl by to svalovat jen na ďábla nebo na vnitřní hřích. Měl by z toho vinit starého člověka – sebe sama. Uvnitř nás je hřích. Tento hřích obvykle nazýváme hříšná přirozenost. Starý člověk reprezentuje všechno, co pochází z Adama. Tento starý člověk se nechá vést hříchem a způsobuje, že tělo hřeší. Tělo je jen vnějším otrokem. Někteří lidé se domnívají, že způsob, jak se osvobodit od hříchu, je vnitřní vymýcení kořene hříchu. Jiní mají za to, že tou cestou je vnější potlačení těla hříchu. Ale Boží působení se od působení člověka zcela liší. On se vypořádává se starým člověkem. Když Pán Ježíš zemřel na kříži, ukřižoval tam Bůh také nás. „Náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován…“ (6,6). Jako na kříži zemřel Pán Ježíš, tak jsme byli ukřižováni také my. Bůh se vypořádal s naším starým člověkem. Mnohokrát se se svým starým člověkem snažíme vypořádat sami. Ale zjišťujeme, že starý člověk je v naší zkušenosti stále naživu. Díky Bohu, že na kříži Pán Ježíš našeho starého člověka již ukřižoval. Bůh do nás vložil Kristův život vzkříšení. To je náš nový člověk. Hřích se nezměnil a tělo hříchu také ne. Bůh na kříži starého člověka ukřižoval a nyní je uvnitř nás člověk nový. Jelikož je starý člověk ukřižován a je zde člověk nový, můžeme mít nové naděje, nové touhy, nové náklonnosti a nové myšlenky. I když hřích zůstává mocný, nemůže už ovládat naše tělo. Je to, jako by se tělo stalo nezaměstnaným. „Zbaveno sil“ v původním jazyce obsahuje také význam nebýt užíván. Když Bůh na kříži s Pánem Ježíšem ukřižoval našeho starého člověka, zůstalo tělo hříchu bez práce. Vychloubačná ústa, ukvapená ruka a přelétavé oči zůstaly bez práce, protože starý člověk je pryč. Výsledkem toho je, že už nejsme otroky hříchu.
Někdo říká, že nám tělo ubližuje, a to vážně; a z toho důvodu bychom ho měli potlačovat. Jiní lidé tvrdí, že nám ubližuje, a to vážně, kořen hříchu; a proto bychom měli vymýtit ten kořen. Ale to Bůh neříká. Bůh se nevypořádal s kořenem hříchu ani s tělem hříchu, ale s naším starým člověkem, kterého ukřižoval s Pánem Ježíšem na kříži. V důsledku toho je tělo hříchu bez práce a hřích už není pánem. Kořen hříchu a tělo hříchu stále existují. I když se nás kořen hříchu stále snaží pokoušet, fakt, že máme nového člověka a náš starý člověk byl ukřižován, umožňuje, aby každý z nás zakoušel vítězství.
Mnozí se ptají: „Proč nemohu nad hříchem zvítězit?“ Obávám se, že u mnoha lidí je problém v tom, že znají jen Boží zaslíbení, ale neznají Boží fakta. Snaží se s Božími fakty zacházet stejným způsobem, jakým zacházejí s Božími zaslíbeními. Někteří se domnívají, že dříve, než dostanou možnost vítězství nad hříchem, musí přijmout „druhé požehnání“ nebo „druhé dílo“, aby se odstranil kořen hříchu. Ale Pán Ježíš zemřel a byl vzkříšen. Mnozí se domnívají, že i když byl Kristus ukřižován, oni ještě ukřižováni nebyli. Mnozí se domnívají, že i když byl Kristus vzkříšen, oni ještě vzkříšeni nebyli. Mnoho lidí si neuvědomuje, že starý člověk byl ukřižován, a tak Boha prosí, aby jejich starého člověka ukřižoval. Neuvědomují si, že byli vzkříšeni, a tak Boha žádají, aby jim dal život vzkříšení. Téměř si neuvědomují, že prosí o nemožné, protože Bůh tyto věci již udělal. A jakmile je udělal, jsou navždy hotovy. Nemůže je udělat podruhé. Mezi zaslíbeními a fakty je velký rozdíl. Pokud mezi nimi nerozlišujeme, nedostaneme se v naší duchovní cestě vůbec dál, protože chybí první krok na této cestě – vítězství nad hříchem. Zaslíbení se uskuteční, zatímco fakt je už dokonán. Bůh nemá zapotřebí a ani nemůže fakta znovu uskutečnit.
Někteří lidé se mě ptali: „Je-li tomu tak, proč znovu hřešíme? Pokud byl starý člověk již ukřižován a máme-li nového člověka, proč pořád hřešíme?“ To nás vede k nové otázce.
Co bychom měli udělat, abychom si Bohem uskutečněná fakta uvědomili?
Chyba, kterou mnozí lidé dělají, je, že mění Boží fakta v zaslíbení. Starý člověk byl ukřižován. Avšak někteří lidé si myslí, že Bůh pouze zaslíbil, že starého člověka ukřižuje. Myslí si, že by měli Boha žádat, aby starého člověka ukřižoval. Kdykoliv zhřeší, myslí si, že jejich starý člověk stále není ukřižován. Tak znovu prosí Boha, aby ho ukřižoval. Kdykoliv se setkají s pokušeními, myslí si, že se Bůh nevypořádal se starým člověkem, a znovu prosí, aby to Bůh udělal. Neuvědomují si, že Boží fakta se liší od jeho zaslíbení. Bůh učinil mnoho věcí. A fakta nejsou věci, které Bůh slíbil udělat.
Proto není potřeba, abychom se modlili. Nepotřebujeme se horlivěji modlit, ale věřit. Ohledně Božích fakt musíme jen věřit. Jestliže věříme, budeme mít zkušenost. Fakt, víra, zkušenost – to je pořadí, které Bůh ustanovil, a to je velký princip našeho duchovního života. Pouze toto je zapotřebí: Za prvé bychom měli poznat Boží fakta. Bůh nám je musí zjevit prostřednictvím Ducha Svatého. Za druhé, když známe Boží fakta ohledně určité věci, měli bychom se pevně chopit Božího slova a věřit, že naše postavení už odpovídá tomu, co říká Boží slovo. Boží fakt to říká a myjsme, co Boží slovo říká. Za třetí bychom měli uplatnit tuto víru a děkovat Bohu, že jsme to, co říká, že jsme, a měli bychom žít podle toho, co už jsme. Za čtvrté, kdykoliv přijdou pokušení a zkoušky, měli bychom věřit, že Boží slovo a fakta jsou spolehlivější než naše zkušenost. Vše, co musíme dělat, je plně věřit Božímu slovu; je na Bohu, aby nám dal patřičnou zkušenost. Pokud věnujeme pozornost pouze naší zkušenosti, dopadneme špatně. Měli bychom se zaměřit na věření Božímu faktu. To je naším jediným úkolem. Svou zkušenost můžeme svěřit Bohu, protože to je jeho úkolem.
Základem pro křesťanskou zkušenost je Římanům 6,6. Vše, co musíme udělat, je umožnit Božímu Duchu, aby námukázal, jak je náš starý člověk ukřižován. Pak bychom se měli chopit Božího slova a věřit, že jsme hříchu zemřeli. A tak také, jako že jsme již mrtvi, bychom potom měli žít. Dokonce když přicházejí pokušení a říkají nám, že jsme nezemřeli, měli bychom stále věřit více tomu, co udělal Bůh, než našim pocitům a zážitkům. Pokud tak budeme činit, bude zkušenost následovat. Měli bychom poznamenat, že Boží fakt se tímto konáním nestává skutečností. Naopak, děláme to proto, že Boží fakt už skutečný je.
Kdyby náš starý člověk nezemřel, mohli bychom se modlit a prosit Boha, aby ho ukřižoval. Ale pokud je ukřižování hotovou skutečností, a my Boha pořád prosíme, aby to znovu vykonal, pak není co dodat kromě toho, že nám úplně chybí víra. Kéž bychom měli před Bohem větší víru. Připouštím, že kdybych v minulých třech letech osobně neprošel svou nemocí, nevěděl bych, co je víra. Na mnoha místech jsem viděl mnoho milých bratrů. Ale zřídkakdy jsem viděl člověka, který věří Bohu. Co je víra? Víra je uvěřit, že všechno, co Bůh řekl, znamená přesně to, co řekl. Znamená to věřit, že všechno je podle Božího slova. Bůh řekl, že starý člověk je mrtev. To znamená, že náš starý člověk je mrtvý. Že náš starý člověk je mrtev, je fakt. Fakt je něco, co Bůh uskutečnil skrze Krista. Nikdo o tom nemůže říct nic víc. Bůh poslal svého Syna, aby pro nás vše vykonal, a prostřednictvím Bible nám řekl, co vykonal. A to, co uskutečnil, je nyní hotovo; Bůh nemůže učinit víc a my bychom také neměli dělat víc než to před ním s pokorným srdcem přijmout a uvěřit, že jeho slovo je skutečné. Kéž zmizí naše zatvrzelá, zlá a nevěrná srdce, abychom přijali Boží milost.
Mnoho lidí si důležitost víry neuvědomuje. Domnívají se, že poslušnost je důležitější. Ve skutečnosti jsou víra a poslušnost v Bibli a na naší duchovní cestě stejně důležité. První přichází víra, pak poslušnost. Dříve, než člověk poslouchá, musí mít víru. Jestliže chce být poslušný dříve, než uvěří, je to vskutku „bídný člověk“.
Musíme mít víru, protože fakta od nás vyžadují jenom ji. Víra je jediný prostředek k proměnění faktů ve zkušenost. Boží fakta jsou téměř výhradně v Kristu. To znamená, že Boží fakta se mohou stát fakty jen v Kristu. Jelikož jsou Boží fakta v Kristu, můžeme se z nich radovat jen tehdy, když jsme v Kristu my sami. Když věříme v Krista a jsme k němu připojeni, můžeme v Kristu uskutečněná Boží fakta zakoušet. Musíme však mít na paměti, že mimo Krista tyto věci neplatí. Jsou skutečné pouze v Kristu. Být v Kristu znamená být k němu připojen. K tomu došlo, když jsme byli spaseni. I když mnozí jsou v Kristu, přesto v Kristu nezůstávají. Neuplatňují svoji víru, aby zaujali postavení, které jim Bůh v Kristu dal. Následkem toho pak ztrácejí uskutečnění pochopení Božího faktu.
Bratři, víra je opravdu důležitá. Jsme v Kristu, jenom když máme víru. Jenom když zůstáváme v Kristu, jsou Boží fakta našimi fakty. Kéž nám Bůh dnes otevře oči, abychom viděli, že jsme již mrtví, vzkříšení a vyvýšení spolu s Kristem. Měli bychom věřit, že tímto způsobem jsme v Kristu. Kdykoliv nemáme víru, žijeme mimo Krista a nemůžeme zakoušet fakta, která jsou v Kristu. Kéž nám jen Bůh udělí víru!
© 1998 Living Stream Ministry
První vydání -- říjen 1998